„Já myslím, že civilizace není dobrá, když je bez kultury…“

„… Člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale i duševní. Kultura a civilizace musí jít ruku v ruce.“

Kultura, konkrétně divadlo a film – dvě velké lásky Jana Wericha. Jako většina známých osobností se nevěnoval vystudovanému oboru – právničině, ale společně se svým kamarádem, Jiřím Voskovcem, se stal hlavní tváří Osvobozeného divadla. O tom, že byl idol mládeže tehdejší doby, ani nemusíme mluvit.

Jan Werich patří rozhodně k největším českým hercům 20. století, bohužel ale zároveň k těm nejvíce nevyužitým. A proč? Protože „doba nepřála“. Celý život svým moudrým a laskavým humorem bojoval proti lidské hlouposti, ale jak známo „proti hlouposti i bohové bojují marně“.

6. února roku 1905 se Jan Werich narodil. Připomeňme si tímto významného představitele české meziválečné a následně i poválečné kultury. A hlavně nezapomeňme, že: „Vědy je zapotřebí. Ale kdyby Newton ležel někde jinde a nepadla mu na nos ta hruška, nebo co to bylo, a neupozornila ho na to, že je taky přitažlivost zemská, tak by ta přitažlivost byla dál. On by ji neobjevil. Objevil by ji někdo jinej. Za minutu dvacet, nebo za sto let. Ale kdyby Shakespeare nenapsal Hamleta, tak nikdy nebyl! Kdyby velký umělci neudělali svoje dílo, tak jsme byli o to chudší! Protože umění je komunikace.“