Doposlouchala jsem album „Inzerát“, vydané firmou Universal Music 15. října 2012 a vzpomněla na ohromení, které jsem zažila, když poprvé z rádia zazněla Lolita. Obojí z dílny Richarda Krajča.
Sleduji jeho pěveckou dráhu od r. 2001, kdy mu vyšlo debutové album „Magnetické pole“. Neméně se mi líbil jako herec. Už v r. 2000 získal vyučený elektrikář Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku. Nadšení i zatracení vyvolal film Vladimíra Michálka „Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště“ (2005). To už rozjel naplno divadelní kariéru, nejprve v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, kde si vystřihl Hamleta a v r. 2003 mu nabídlo angažmá Národní divadlo v Praze. Zároveň se svou punkfolkovou kapelou Kryštof brázdí republiku, vyprodává sály a rve do posluchačů své urputné, drsné, neobvyklé šansonové písně. Na jevišti naplno zpívá, hraje na kytaru, běhá, skáče, provokuje spoluhráče, tančí mezi diváky. Je originální, upřímný, rodnému severomoravskému kraji absolutně oddaný. Ctí svůj vzor Jaromíra Nohavicu, kterého se mu podařilo zaujmout až hitovkou z Inzerátu „Křídla z mýdla“, protože mu dlouho odmítal stále nabízenou spolupráci. Velkým překvapením se pro mě stala desátá, poslední píseň „Cesta“, kterou si vystřihl s čerstvým Slavíkem Tomášem Klusem.
Deska Inzerát je zvukově plnější, téměř šansonové až bluesové texty vypovídají, že Krajčo zůstává stále na pochybách o stavu své duše, světa, který ho obklopuje, ale už se zklidnil, prohloubil a vypiloval svůj autorský potenciál. Přizvaný americký producent odvedl skvělou práci a vyšlo album, nominované na prestižního Anděla. Uvidíme 16. března 2013, kolik si jich odnese.
RSS články
Facebook
