Čekám na každou novou knihu amerického spisovatele Cormaca McCarthyho (ročník 1933) netrpělivě a třebaže jeho strohý literární styl už dobře znám, vždycky mě zaujme. Jedno z nejlepších českých nakladatelství Argo v edici AAA (anglicko-američtí autoři) vydalo v příhodné chvíli těsně před Vánocemi jeho raný, teprve druhý román z roku 1968 VNĚJŠÍ TMA.
Děj zůstává jako obvykle úsporný: devatenáctiletá Rinthy porodí dítě, které její bratr a současně otec Culla odnese do lesa. Najde je dráteník, sežene náhradní matku a zachrání mu život. Oba sourozenci se vydají na bolestnou pouť. Ona, aby našla své dítě, on, aby našel sestru. Setkávají se s lidmi, ochotnými jim pomoci, poskytnout jídlo, přístřeší i práci. Cullu však také soudí, je pronásledován jako vykradač hrobů, vrah a zloděj. Skutečným vykonavatelem spravedlnosti se stane někdo jiný: trojice vrahů. Ve chvíli, kdy uvidí odložené dítě, koná se lesní soud, připomínající apokalyptické výjevy z Bible. Dráteník a jeho zachránce je na místě zavražděn, Culla v nepřítomnosti matky musí rozhodnout: dát mu jméno nebo smrt.
McCarthy má neuvěřitelný dar. Uchopí pozornost a fantazii čtenáře, nepustí, dokud knihu nedočte, aby pak v sobě nosil ohromující dojem, který v něm autor zanechal. Způsob psaní charakterizují jednoduché věty, přímá řeč je často v jižanském nářečí bez uvozovek. Přesto se v textu objeví neuvěřitelně působivé slovní obraty, které musely být pořádným oříškem pro talentovaného překladatele, Michala Svěráka, blanenského rodáka, jemuž evidentně Cormac McCarthy učaroval a lapil ho tak, že si s každým slovem pohrál, aby přesně odpovídalo děsivému dojmu celého románu.
RSS články
Facebook
