Děkujeme…

Poslední šálek svého oblíbeného čaje dopil muž rozumný, moudrý, rozšafný, milující život ve všech jeho podobách, věčný optimista Ludvík Kundera. Ve svém životě „vším, čím byl, byl rád“. Básníkem, prozaikem, dramatikem, překladatelem, pedagogem, malířem, čajomilem a vyznavačem saunování.

V roce 1999 otevíral novou budovu Městské knihovny Blansko slovy: „Jsme svědky malého zázraku. V době, kdy se – a to na celém světě – funkce knihoven bagatelizuje, ne-li přímo zpochybňuje, neboť nač prý se nořit do tlustopisů, když stačí ťuknout na stroj a vyplivne několik daných vět, nač prý ztrácet čas četbou rozhlehlých románů, když na Vojnu a mír například stačí půldruhahodinová televizní adaptace… V této době neputuje blanenská knihovna do starého a horšího, nýbrž do nového a lepšího. Ale nebudu nosit dříví do lesa či spíš sovy do Blanska, je tu – já vím – dost lidí, jimž v hlavách kolotají nové nápady. Ať se urodí“.

O pět let později, v roce 2005, se obyvatelé Blanska seznámili podrobněji s jeho dílem na besedě pod názvem „Literární večer s Ludvíkem Kunderou“.

A naposledy jsem ho navštívil doma, v milovaném Kunštátě, v roce 2008 vybírat díla z jiného soudku. Blanenské veřejnosti se představil jako výtvarník. Ke své výtvarné činnosti řekl: „Mé “výtvarno„, jak mé pokusy pokřtili slovenští přátelé, začalo vznikat zhruba rokem 1942 a odráželo fantomatickou skutečnost okupace. V dalších desetiletích propukla moje výtvarná vášeň většinou mezi Vánocemi a Třemi králi, když jsem považoval za nutné své veršované novoročenky doplňovat vlastním obrázkem“. Výstavy houstly a podněty k nim neustaly. Ludvík Kundera vyzkoušel více výtvarných technik od suché jehly, přes lept, dále frotáže, koláže, dekoláže, kresby a dekalky. Vedle toho psal, překládal, žil lidsky i literárně.

Odešel muž noblesní, vtipný, celoživotní přítel všech knihovníků, znalec díla Františka Halase a neúnavný podporovatel a mecenáš literárně-výtvarných počinů, týkajících se nejen Kunštátu a Blanska, ale celé řady měst naší republiky.

Jeho vlídná slova plná pochopení pro naši knihovnickou práci a překrásná ryzí čeština a kultivovaný projev nám budou sloužit jako vzor v naší další činnosti.

Čest jeho památce!