Světový den poezie si i letos připomeneme 21. března 2020. Stalo se pěknou tradicí, že v tento den „vykvetl“ v Blansku strom Básníkovník. Bohužel letos se vzhledem k mimořádným okolnostem „nových květů“ nedočkáte. Přesto bychom chtěli svátek uctít alespoň symbolicky. Při té příležitosti vyhlašujeme vítěze letošní Svatovalentýnské soutěže. Přišlo nám celkem 15 příspěvků od 6 účastníků. Tři vítězné básně představujeme již dnes v tomto článku, další dávku veršů zveřejníme na našem Facebooku přímo v Den poezie.
Výhercům blahopřejeme.
Volání z nebes – Terezie Vaňková
Chtěla bych být jen tvou noční oblohou,
Důvodem proč po západu jsi na nohou,
Probudit v tobě zápal astronoma,
Abys toužil mít mě u sebe doma.
Svým nitrem tě upoutat,
Ukázat ti vzdálené světy,
Oslnit tě září svých hvězd,
Pozvat tě k sobě na planety.
Jindy být temně vábivou,
Skrývat se za hradbou mraků,
Touhu a vášeň v tobě rozpoutat,
Zahalená před množstvím zraků.
Každou noc svádět tě lehce,
abys mě mohl poznávat,
duši i srdce mi věnovat,
nevolat o pomoc ostatní vědce.
Chtěla bych, abys mě miloval na každém svém kroku,
V noci, za svítání i ve dne,
Každý můj zapadlý kout vzdálený miliardy světelných roků,
Zář mých hvězd však už bledne.
Vzkaz – Lýdie Modrová
Mám tě ráda,
načmárala jsem
na ustarané chodníky
a možná jim
vdechla naději
Mám tě ráda,
načmárala jsem
na osamělé polní cesty
a možná je rozradovala
Mám tě ráda,
načmárala jsem
na kamennou zídku
a možná ji povzbudila
poprosila jsem
potom o doručení
větříčka všudybyla
Mé rty se chvějí – Jana Špačková
Mé rty se chvějí,
když tě mají políbit
Má ústa se smějí,
když tě smí poškádlit!!!
Mé oči hledí do těch tvých,
jsou tak hluboké.
Už je slyšet jen náš smích,
jsi tak krásný živote!
Má ruka se dotýká tvých tváří,
jsou tak jemné,
najednou se celá rozzářím,
je mi nádherně!
Jsem tvá princezna,
ty můj princ,
snad jsem líbezná,
ty jsi víc!
Kdo jsem?
RSS články
Facebook
