Vzpomínáte? Byly prázdniny, čas běžel jinak a svět byl barevnější. Ten malý svět domu na pobřeží a jeho hostů byl zaplněný jejich nápady, sny a tužbami. A přání toho nejmenšího prostoupilo celý den.
Kniha Virginie Woolfové, významné avantgardní spisovatelky 20. století, používá k vyprávění techniku proudu vědomí – děj je zachycen jako sled pocitů a myšlenek. Příběh nahlíží do psychologie postav, zkoumá spletitost jejich vztahů, udržovaných pohromadě kouzlem osobnosti paní domu. První část čtenáře dopodrobna seznamuje s postavami, s jedním uplynulým dnem, jako byste si pod mikroskopem prohlíželi útržek minulosti. Druhá část proletí deset let jejich životů, válku i smrt, aby příběh získal odstup a mohl se ve třetí části vrátit na stejné místo, se stejnými lidmi. Jenže najednou není stejné nic.
Číst tuto knihu je jako potopit se do duše autorky, souznít s ní, zamyslet se nad svým vlastním přístupem k životu a k roli ženy v něm. Také to znamená konfrontovat minulost s přítomností, uvědomit si, že věci, které člověka trápily před deseti lety, jsou pryč, nebo se alespoň změnil jeho pohled na ně.
Lenka Jančová
RSS články
Facebook
