Každoročně 14. února se v anglosaských zemích slaví svátek sv. Valentýna. Na tuto tradici navázala i naše země, a tak každým rokem v tento den mají „zamilovaní“ svůj svátek. Je to den, kdy krásný a silný lidský cit lze vyjádřit dárkem, květinou, ale třeba i básní.
Proto jsme u příležitosti svátku sv. Valentýna uspořádali v naší knihovně soutěž. Letos již počtvrté zájemci z řad amatérských básníků měli možnost poslat nám svá díla.
Poštou, e-mailem i osobním předáním k nám během únorových dnů dorazilo celkem 33 příspěvků od 13 účastníků.
Láska může mít různou podobu, i to se promítalo v tématech zaslaných textů. Láska k partnerovi, k matce, k dítěti, k přírodě…
Některé texty byly vyzrálé, plné neobvyklých slovních spojení a nápadů, jiné naopak vynikaly jednoduchostí a prostotou. Každý však byl psán od srdce a s LÁSKOU.
Odborná porota vybrala tři nejlepší díla a o ně se chceme také podělit se širokou veřejností.
Petra Staňková
Nejhezčí láska
Až budeš jednou stará žena,
s bílými vlasy po kolena,
já budu ti je česat hřebenem,
co jen u toho se nasmějem.
Až budeš jednou stará žena,
v slavnostních šatech přioděna,
provedu tě pyšně ulicí,
ať vidí lidi krásu hřející.
Ani pod jasnou sluneční oblohou,
vrásky změnit tvou tvář nemohou.
Poznala bych tě mezi tisíci jinými,
pro jiné hezčí, pro mě však cizími.
Až budeš jednou stará žena,
už tolikrát v životě políbena,
protančíme noc v společném náručí,
tak rychle jen, jak hudba poručí.
A potom usadím tě k prostřenému stolu,
projíme se dnem k velikému břichabolu,
budeme mluvit o čem jsi vždy chtěla,
nevadí, žes většinu zapomněla.
Pak musím ti já konečně vše říci,
se slzou studu na svojí líci.
Že jsi mé všechno a za to děkuji,
nejvíce tebe, to tebe miluji.
Až budeš jednou, vždyť víš, stará žena,
ze všeho právem unavena,
já nabídnu vždy svoje rámě,
největší lásce, mojí mámě.
David Kudrna
„Inspirováno láskou a psáno srdcem pro Pavlínku Ř.“
Za tvou lásku,
snesu ti v lucerně,
světlo vyhaslých hvězd,
dovedu tě do cílů,
bájných a nekonečných cest,
kde růže mohou bez trní kvést,
holýma rukama a sám,
postavím pro tebe stovky měst,
měst větších než Řím,
tak moc citům tvým věřím!
Za tvou lásku,
zkrotím hromy a blesky,
těch nejdivočejších bouří,
vylovím ti černé perly,
z hlubin slaných moří,
dám ti dešťovou vodu,
která hoří,
překonám ta nejvyšší pohoří,
tvoje krása mýty boří!
Za tvou lásku,
přinesu ti Slunce žár,
i stín zatmění Měsíce,
ušel bych mil tisíce,
na cestu svítil by plamínek svíce,
to vše a ještě mnohem více,
ale ať jsem, prosím,
navěky a do konce dní,
tvůj jediný,
tvůj poslední!
Alena Baďurová
Odpouštím
Tu krátkou dobu našich schůzek
s krásnou érou těsných blůzek
i když o tom stále sním
Ti odpouštím.
Běhání u řeky před večerem
svítící taxík se šoférem
i když o tom stále sním
Ti odpouštím.
Večerní sklenku bílého vína
omylem rozlitou do Tvého klín
a i když o tom stále sním
Ti odpouštím.
Teplé světlo co obklopuje Tě
hřálo mne na chladné planetě
i když o něm stále sním
Ti odpouštím.
Všechno Ti odpouštím proto snad
že jsem Tě měl tak hodně rád
i když o Tobě stále sním
Ti odpouštím.