„Jsem starý a zrcadla nelžou.“

Kdo má rád mužské hlasy, ví, že kanadský Leonard Cohen (roč. 1934, nositel ceny GRAMMY za celoživotní dílo) je naprostý originál. Nepřeslechnutelný, nezaměnitelný, jedinečný. Eroticky zabarvený basbaryton zarývající se posluchači do duše. K folkové hudbě ho přivedla maminka, která mu zpívala polsky, rusky a jidiš. Vyrůstal v Montrealu, kde navštěvoval kanadskou a židovskou školu. Velmi brzy si vytvořil svůj osobitý styl, v němž spojil folk, šanson a blues. Nikdy tento žánr neopustil a jeho alba, na něž čekávají posluchači po celém světě trpělivě, protože si dává velmi načas, jsou zdánlivě stále stejná. To poslední „Old Ideas“ vydané po osmi letech v r. 2012, je navýsost autobiografické. Rekapituluje vzlety a pády svého života, ví, kam směřuje a nebojí se. Podpořen ženským vokálním sborem, pokorný, jednoduchý, vypráví své intimní balady, které teprve opakovaným poslechem nabývají na účinnosti a působivosti. Nikam se už nehrne, protože to nemá zapotřebí. Jeho písně jsou naplněny pokorou, vírou a neskonalou něhou. Charisma Leonarda Cohena je silné, okouzlený a zaujatý posluchač ví, že mu nelže, že všechno, o čem svým zastřeným hlasem polozpívá, polopromlouvá, je opravdové. Jeho souboje s démony jsou dávno dobojované a i když nezvítězil, stály mu za to aspoň se pokusit. Zestárl s elegancí, noblesou a grácií.

Není vítěz, ale ani poražený. Je jen ryzí a svůj.