Zbystřila jsem, když při letošním jarním předávání cen Anděl 2010 vběhl s Ewou Farnou na jeviště.
Chrlili na diváky verše, které složil místo obligátních oficiózností.
Tomáš Klus, ročník 1985, znamení Blíženec, narozen v Třinci, nejprve sportovec – moderní pětibojař, držitel zlaté medaile z juniorského mistrovství České republiky v r. 2002, zpěvák, textař, student pražské DAMU ( „škola života, farma silných osobností, divné jak divnota jsou střety s ješitností“) a zpěvák roku 2009.
„V nose mě šimrá alergie, jak se tak šourám alejemi,
Ale je mi fajn, dobře se tu žije v mé rozkvétající zemi.
Tak trochu pokašlávám, jak mi do očí padá pyl z květů,
nevěřím všem těm poplašným zprávám, mně prostě a dobře je tu“.
V hudební oblasti se mu mimořádně daří. Složil a natočil hudbu k filmu „Anglické jahody“, vydal dvě alba „Cesta do záhu(d)by“ a „Hlavní uzávěr splínu“, vydal první tištěný zpěvník „Já písničkář“ (Praha, CooBoo, 2009). Stal se v letošním roce speciálním hostem na koncertu Hany Hegerové v Národním divadle.
„Že trochu bloudím mimorealitou,
že lidi v běžným světě šedivý jsou.
Už tak nějak tuším, že to nebude snadná úloha
mít mě za syna“.
Pro pražské Divadlo Ypsilon složil hudbu k autorské inscenaci „Deadline“, která měla premiéru 21. 1. 2011 a současně si v ní zahrál – o jednom večeru, v jehož průběhu se neznámí lidé sejdou na neznámém místě. Všichni tak trochu prahnou po kariéře, chtějí se bavit a všichni jsou normální: Nebo ne?
„A z cizích veršů pak skládám věty,
z labutích per peruť pro let mimo světy.
Spíš-li s ním
sním-li spíš?“
Žongluje se slovy a zpívá o strastech a slastech života, o hledání radosti a lásky („rád se kochám a rád jsem kochán“), především o mezilidských vztazích, dokáže si dělat legraci ze sebe i z okolního světa . Obdivovatel poetiky Osvobozeného divadla, inspirován Karlem Krylem, ctitel Jaromíra Nohavici. Nejen skvělý textař, také výtečný kytarista. Plný touhy, očekávání a nadějí s prvními stopami proher a pádů. Jiskrný trubadúr, který už ví o životě své, ale nic nevzdává. Protože – „raději shořet než vyhasnout“.