Páteční večer 29. dubna 2011 zněly v dětském oddělení knihovny jedny z nejznámějších skladeb světově proslulého maďarského hudebního skladatele a klavíristy 20. století BÉLY BARTÓKA (narozen 1881).
Jeho rozsáhlé dílo a život nám přiblížil přední český muzikolog Doc. PhDr. Miloš Navrátil, CSc., který je také autorem knihy „Béla Bartók – život a dílo“.
Tuto knihu i další, které docent Navrátil napsal, si zájemci mohli v úvodu besedy prohlédnout.
Pak jsme se již všichni přítomní zaposlouchali do následujících ukázek z díla Bély Bartóka:
Druhý maďarský tanec pro klavír, Allegro barbaro, Sonáta pro dva klavíry a bicí nástroje,
1. klavírní koncert, Vesnické scény, 3 věty z Koncertu pro orchestr.
Pověstné Allegro barbaro s divokou melodikou i rytmikou a Maďarské tance patří dle docenta Navrátila k tomu nejlepšímu ze skladatelova díla.
Jednotlivé ukázky docent Navrátil proložil poutavým komentářem, rozborem a přiblížením.
Všichni posluchači se tak v jeho podání dozvěděli zajímavosti ze skladatelova velmi složitého života, který se odrazil v celé jeho tvorbě.
Vybrané citace z knihy Doc. Navrátila „Béla Bartók – život a dílo“:
„… první hodiny klavíru dávala malému již šestiletému Bélovi jeho maminka. Otec hrál také na klavír a měl značné hudební nadání, organizoval amatérský orchestr a komponoval i taneční kousky, ale malý Béla svého otce ztratil velmi brzy, když mu bylo 8 let. Po smrti otce se musela o obživu starat matka jako učitelka na obecné škole.
Malý chlapec byl již v dětství a mládí pronásledován plicními nemocemi, nejčastěji zápalem plic, kvůli kterým měl také komplikovanou docházku do škol.
První větší skladbou se stala Kossuth (1903)- symfonická báseň pro velký orchestr. Základní význam má z tehdejší tvorby Rapsodie pro klavír (a hned pro klavír a orchestr) z roku 1904.
Od roku 1905 se na venkově blíže a hlouběji seznamuje s maďarskou lidovou hudbou a žádá o stipendium, aby se mohl soustavně věnovat sběratelské práci.
V roce 1906 udělal spolu s Kodálym (také s pomocí fonografu) významnou sbírku Maďarské lidové písně.
Lidová píseň pronikla do hloubky jeho duše na celý život. Bartók prochází tvůrčí krizí a také nesplnitelným vztahem k mladičké houslistce Stefi Geyer, které věnoval 1. houslový koncert (byl objeven a vydán až po jeho a její smrti). Z pocitu osamělosti se dostává později nejen tvorbou – 1. smyčcový kvartet – ale také seznámením s šestnáctiletou Márynou Ziegler, s níž uzavřel sňatek na podzim roku 1909. V následujícím roce se narodil jeho syn Béla a Bartók zahájil pravidelné vydávání lidových písní s vědeckým přístupem (stovky slovenských a rumunských písní).
Jako klavírista (i jako spolupracovník předních houslistů) procestoval celou Evropu i severní Afriku. Nejvíce měl ovšem rád Paříž a Debussyho hudbu, která se stala na celý život jeho zvukově barevným pramenem“.
Zajímavá hudební beseda byla věnována 130. výročí narození tohoto významného umělce. Závěr patřil dotazům a rozhovorům návštěvníků s docentem Navrátilem a poděkování za jeho poutavé vyprávění a komentáře.
A dovolte mi poslední větu, která ve mně utkvěla z vyprávění pana docenta:
„ Hudba se musí točit neustále ve spirále nahoru, jakmile tak nejde, stočí se úplně bokem, mimo, někam pryč do vesmíru…“
RSS články
Facebook
