Říkával Arnošt Lustig, jehož démanty v očích vyhasly v sobotu 26. 2. 2011 nad ránem v Praze.
Novinář, spisovatel a scénárista se narodil v r. 1926. Měšťanskou školu jako Žid nedokončil a nezbylo mu, než se vyučit. V r. 1942 byl odtransportován do Terezína. Na vlastní kůži poznal nevyzpytatelnost doktora Mengeleho, který mu otce, protože měl brýle, poslal do plynové komory a jeho, když v němčině dobře zazpíval, s maminkou do tábora. Prošel Osvětimí a Buchenwaldem. Na jaře r. 1945 z transportu smrti utekl v okamžiku, kdy americké letectvo napadlo vlak. Vystudoval na Vysoké škole politické žurnalistiku. V r. 1948 jako zvláštní zpravodaj monitoroval izraelsko-arabskou válku. Po návratu působil jako redaktor Mladého světa, rozhlasový reportér a scénárista v Čs. státním filmu. K literární tvorbě ho vedla neodbytnost vzpomínek na utrpení, které si jako dospívající ve válce prožil. Šlo o jakousi psychohygienu, kterou pěstoval celoživotně. Povídky a novely mají málo vnějšího děje, o to dramatičtější je napětí a zápas, odehrávající se v nitru postav. Hrdinové – dospívající, dívky a starší lidé – bojují o zachování lidské identity v těch nejnelidštějších podmínkách, jež dovedou vyburcovat v člověku sílu, která se nedá zlomit ani zotročit. Lustig na čas Československo opustil. Žil v Americe, přednášel na řadě prestižních univerzit tvůrčí psaní. Po r. 1989 se vrátil. Znovu oprášil své knihy, aby řadu z nich přepracoval a doplnil. Dva roky šéfoval časopisu Playboy. V r. 2008 obdržel mezinárodní Cenu Franze Kafky za celoživotní dílo.
Když před pěti lety vážně onemocněl, neztratil humor, nadhled, nepřestal vyprávět vtipy a jeho tvář neustále zdobil vlídný úsměv. Arnošt Lustig bojoval do posledního dechu.
RSS články
Facebook
